"Lavička zamyšlení" je název krátkých čtení které vzníklo z touhy, abychom se záměrně zastavili na chvili, posadili a naslouchali Bohu. V tomto rychlém světě se potřebujeme pravidleně zastavit a "sednout na lavičku" a na chvíli se ztišit. Potřebujeme se naladit na Boží hlas, přemýšlet, číst a modlit se - proto tento název.
Tato zamyšlení smějí být použity jen s uvedením jména autora (Nick Lica) a zdroje (www.nicklica.com).
Je několik biblických důvodů proč křesťane byli, jsou a budou pronásledování:
Protože nejsou ze světa: Jan 15:19 Kdybyste náleželi světu, svět by miloval to, co je jeho. Protože však nejste ze světa, ale já jsem vás ze světa vyvolil, proto vás svět nenávidí.
Protože žijí zbožný život, a nežijí v hříchu. 2 Timoteovi 3:12 A všichni, kdo chtějí zbožně žít v Kristu Ježíši, zakusí pronásledování.1Petr 4:4 váš zbožný život je dráždí a urážejí vás neboť se s nimi nevrháte do téhož proudu prostopášnosti.
Protože tento svět nezná Boha ani Krista. Jan 15:20-21 Jestliže pronásledovali mne, i vás budou pronásledovat - jestliže mé slovo zachovali, i vaše zachovají. 21 Ale to vše vám učiní pro mé jméno, poněvadž neznají toho,který mě poslal. 16,3: To s vámi budou činit, protože nepoznali Otce ani mne.
Protože jsou Kristovy následovníky. Pro mé jméno.“ řekl Ježíš, budete pronásledováni a nenáviděni. Svět nenávidí křesťany, protože svět nenávidí Krista.
J 15:20 - žádný služebník není větší než jeho pán a když pronásledovali Ježíše, budou i nás. Je důvod k pronásledování, budeme-li jako Ježíš. Zlí lidé neměli Ježíše rádi. A zlí lidé nemají rádi křesťany ani dnes. Protože lidé se necítí dobře v přítomnosti spravedlnosti a dobroty. Protože jestliže v našem životě vládne světlo, čím větší světlo je v našem životě, tím více osvětluje jejich temnotu. Čím více budete pozitivní, tím více oni budou k vám negativní. Svět totiž nesnese nikoho, kdo je jiný. A Ježíš do toho světa nezapadal. Nedělal to co farizeové, nedopustil se hříchu, takže měli jen 2 možnosti: následovat jej, nebo zabít ho. A tak jej zabili. Pří ukřižování Pán Ježíš řekl: Lukáš 23:31 Neboť děje-li se toto se zeleným stromem, co se stane se suchým?" Z dějinách můžeme říci, že nakonec důvodem pronásledováním křesťanů bylo, že následovali Krista (Kvůli mně-řekl Ježíš.)
Naše nadějí a povzbuzení je toto:
Římanům 8:37 Ale v tom ve všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval.
Proč být milosrdný
Mt 5:7 - Blahoslavení milosrdní, neboť oni milosrdenství dojdou.
1. Protože Bůh ti prokázal milosrdenství. Matouš 18:32 Tu ho pán zavolal a řekl mu: `Služebníku zlý, celý tvůj dluh jsem ti odpustil, když jsi mě prosil; 33 neměl ses také ty smilovat nad svým spoluslužebníkem, jako jsem se já smiloval nad tebou?´Nejlepší reakce na to že jsi prožil Boží milosrdenství je, abys jí prokázal dal někomu. Nic nedokazuje tak jasně, že nám bylo odpuštěno, jako naše vlastní pohotovost k odpuštění.
2. Protože ty v budoucnu budeš milosrdenství potřebovat. Bůh ke mně byl milosrdný v minulosti, ale já budu potřebovat, aby byl ke mně milosrdný i dnes, i zítra za měsíc a pořád.- Jakub 2:13 - na Božím soudu není milosrdenství pro toho, kdo neprokázal milosrdenství, ale milosrdenství vítězí nad soudem. Jenom ti, kteří věnují své milosrdenství, milosrdenství dostanou. To je to, co učí Ježíš v tomto blahoslavenství. Nepalte si za sebou mosty. Nezabouchejte dveře ošklivě, možná že v budoucnu je budete potřebovat. Tak myslí milosrdní člověk. Pyšný, praskne dveřmi a je mu to jedno. Buďme opatrní, budeme-li vyžadovat spravedlnost, právě tak by se Bůh mohl postavit k vám. My ale musíme jednat ve světle toho, že i budoucnu budeme sami potřebovat milosrdenství.
3. Když jsi milosrdný, jsi šťastný. Tak to říká Ježíš - milosrdní jsou šťastní a nemilosrdní jsou nešťastní. Nejvíce nešťastní lidé to jsou ti, kteří jsou neustále v odporu, neumí odpustit, odmítají se vzdát svého zranění a tak se cítí hrozně.
„Když jste dobří k druhým lidem, tak to jste vlastně na sebe nejhodnější.“
Ježíš řekl, šťastní jsou milosrdní, protože oni dojdou milosrdenství.
Ježíš řekl: Proč ten rozruch a pláč? Dítě neumřelo, ale spí. v. 39 Oni se mu posmívali. Marek 5:35-43
V domu smutku nevědí nic o Boží moci. Proto se Ježíšovu oznámení, že děvčátko nezemřelo, ale spí, vysmáli. Dá se to koneckonců pochopit. Obecně totiž platí, že smrt představuje tečku za životem. Pán z ní však udělal jenom čárku. A tak všechny vyhnal ven a vzal s sebou dovnitř pouze rodiče a nejbližší učedníky. V té kultuře známka, že nastala smrt byla, že hlasitě truchlili a plakali. A protože pohřeb následoval brzo po smrti byla to pro lidi jediná možnost plakat veřejně. Pán Ježíš se divil nejenom, že plakali, ale hlavně jaký pohled měli na smrt. Pro ně smrt znamenala konec. Pán Ježíš však mluvil o smrti jako o spánku ze kterého On má moc probudit. Proto Pavel píše: Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Efes 2,5
Ten, který má moc probouzet ze smrti ať už duchovní či tělesné je Ježíš Kristus. On zvítězil nad smrtí proto ti, kteří v něho věří se nemusí bát smrti, neboť smrt není tečkou života, ale čárkou kdy začíná opravdový život v nebi. Když život, to je pro nás Kristus, tak smrt je pro nás ziskem, nikoli ztrátou, říká Pavel.
„Život měříme příliš jednostranně; podle jeho délky a ne podle jeho velikosti. Myslíme víc na to, jak život prodloužit, než na to, jak ho opravdu naplnit. Mnoho lidí se bojí smrti, ale nedělají si nic z toho, že sami a mnoho jiných žijí jen položivotem, bez obsahu, bez lásky, bez radosti.“ TGM
Jak o smrti mluvíme my? Je pro nás největší tragedií? Někdo (G. Hansenová) řekl: Nemáme se bát toho, že život jednou skončí, ale toho, že by již nikdy znovu nemusel začít. Smrt není konec, ale začátek pro toho, kdo v Krista věří a miluje ho. Pán Ježíš dal učedníkům nový pohled na smrt protože přišel, aby dal lidem život, který nemůže být zastaven ani smrtí. Martě Ježíš řekl: "Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. Jan 11,25
Lukáš 10:45-52
Všichni poutníci šli z Jericha do chrámu, ale Bartimeus se nemohl zúčastnit svátků. Nejen proto, že neviděl na cestu, ale také kvůli chrámovému nařízení o tom, že slepí, chromí a jinak postižení nesmějí do chrámu vstoupit. Nemohl se zúčastnit bohoslužeb. Nemohl v chrámu obětovat oběť za své hříchy.
Možná že ho litujeme jako jiní lidé, ale jeho zlé postavení nám může říci něco o nás samotných. Z bídy slepého žebráka se dají vypozorovat čtyři duchovní věci. První je:
SLEPOTA, protože je napsáno: “slepý”, ÚNOVA protože “seděl” ZTRACENOST protože je psáno: „vedle cesty”,
CHUDOBA protože žebral.
Každý člověk i dnes bývá duchovní slepý kvůli hříchu, unavený, bloudící a duchovně velmi chudý.
1. Slepý, že Boha nezná.
2. Unavený, že nemá sílu ke službě lásky.
3. Bloudící, že podle Božích přikázání nechodí.
4. A chudý, že vše co v jeho životě mělo skutečný smysl, ztratil.
Proto každý potřebuje Krista. Aby měl nový život na zemí a život věčný jako dědictví.