„I řekl Hospodin Abramovi: "Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu.“ 1Moj 12:1
Velké poslání vždy v Písmu začíná přípravou a posláním. Zde Bůh oslovuje Abrama a říká mu, že má opustit svou zemi, má se oddělit od domu svého otce a jít do země, kterou mu Bůh ukáže. Vím, co znamená opustit své rodiště, svou zemi a dům svého otce, neboť jsem to před 20 lety také prožil. Není jednoduché udělat takové rozhodnutí, které vyžaduje mnoho odříkání a obětí i dnes. Přijal jsem to jako Boží plán pro mne.
Abram to ale měl mnohem těžší. Musel všechno opustit a vydat se na cestu bez mapy, bez GPSky, bez domluvené rezervace, aniž by měl představu, kam půjde, a k neznámému cíli. Přemýšlejme o tom, o co Bůh Abrama vlastně žádal. Bůh mu neukázal, jak nasytí nebo zaopatří jeho rodinu. Neřekl mu, jak daleko půjde. Řekl mu na začátku jen dvě věci: „Jdi,“ a „Já ti ukážu cestu.“
Kdo z nás by se na takovou cestu vydal? To byla jistě největší výzva pro Abrama. V podstatě Abramovi řekl: „Chci, abys mi od tohoto dne nadále svěřil všechny své zítřky. Po zbytek svého života vložíš svou budoucnost do mých rukou, jeden den za druhým. Žádám tě, Abrame, abys odevzdal svůj život tomuto zaslíbení, které ti dnes dávám. Pokud se k tomu zavážeš, požehnám ti, budu tvým průvodcem a povedu tě na místo, které sis nikdy nedokázal ani představit.“
Místo, kam chtěl Bůh Abrahama dovést, je místo, kam chce dovést každého člověka i dnes. Bůh má svůj plán s tvým životem. Je to dobrý plán. Chce ti ukázat něco, co teď nevidíš. Chce ti dát něco, co si teď ani neuvědomíš. Chce při tobě také naplnit něco, o čem jsi nesnil. Jsi ochoten ale opustit to své? Jsi ochoten opustit své plány, své cíle, své představy, a přinést je Bohu a říct: „Odevzdávám ti je, Pane. Chci jít po cestě, kterou máš pro mě zvolenou. Buď mým vůdcem na cestě do zaslíbené země. Přijímám tvé povolání a poslání sloužit Tvým záměrům a Tvým cílům“
Dám ti prozíravost, ukážu ti cestu, kterou půjdeš, budu ti radit, spočine na tobě mé oko.“
Nick Lica