1J 5,5-12, Boží svědectví
Klíčové slovo v tomto textu je slovo „svědectví“. V EKP se opakuje osmkrát. Základním významem slova „vydat svědectví“ je osobní a přímá znalost něčeho. Jan nám dává v tomto textu dva druhy svědectví: vnější (6–9) a vnitřní (10–12). Voda a krev jsou externí svědectví toho, kým Kristus je. Odkazují na Kristův křest (voda) a smrt (krev). Jan tady bojuje proti dualismu falešných učitelů, kteří tvrdili, že duch Kristův, odešel od Ježíše ještě před jeho smrtí na kříži. Proto Jan píše, aby ukázal, že Bůh vydal svědectví o božství Ježíše skrze obojí: jeho křest a jeho smrt. Duch vydal svědectví o božství Krista, tím, že na něj při křtu sestoupil jako holubice (Mk 1:10). Svědectví při jeho smrti, bylo to, že když Ježíš na kříži zemřel, jeden z vojáků mu probodl kopím bok a ihned z něj vyšla krev a voda (Jan 19:34-35). Jan sám to viděl na vlastní oči a napsal to jako svědectví, abychom i my věřili. Vnitřní svědectví je dáno Duchem svatým tomu, kdo věří v Syna Božího. Boží svědectví, které máme sdělit lidem kolem nás je to, že věčný život se nachází pouze v Jeho synu. Duch svatý nám byl dán právě proto, aby nás zmocnil k vydávání tohoto svědectví (Sk 1:8), že Ježíš Kristus je Pán, Spasitel a Boží syn.
Dej nám Pane odvahu využívat každou příležitost dnes ke svědectví o Tvém Synu!