Volba povolání

Jedním z důležitých a nevyhnutelných rozhodnutí, které stojí před každým dospíva­jícím, je volba povolání. Jde o dlouhodobý proces, v němž si mladí lidé postupně tvoří představu o profesionálním zařazení, které by je uspokojovalo.
Rozhodovat se pro budoucí povolání, to je v dnešní době dlouhý a složitý proces. Ve srovnání s minulostí to dnes dospívající mají mnohem těžší. Dříve se například nabízelo velice málo možností, jež navíc byly omezeny pouze na určitou oblast. S nástupem průmy­slové revoluce se výroba přesouvá do měst, kde vznikají továrny a střediska průmyslové výroby a tím se také otevírají nové možnosti.

Dnes již v mnoha zemích průmyslová éra pominula a nastalo období rozkvětu vyspě­lých technologií. Zaměstnání, která si vyža­dují opakující se činnost, jsou na ústupu, od mladých lidí se dnes obvykle vyžaduje úzce specializovaná příprava.

Volba povolání v různých fázích
Skupina odborníků vedená Ginsbergem vypracovala teorii, jež sleduje proces výběru povolání. Podle této, dnes všeobecně přijí­mané teorie se dítě pro povolání začíná roz­hodovat již v raném věku (6-7 roků). Toto rozhodování pokračuje až do doby, kdy mla­dý člověk nastoupí do práce.

V průběhu fáze fantazie dítě sní o tom, že bude mít atraktivní a originální povolání. Tyto sny jsou často inspirovány hrdiny z knih či filmů, nebo vycházejí z nerealistic­kého pohledu na svět dospělých. To je přiro­zené — v dětském světě má představivost dů­ležité místo. V této fázi dítě nebere v úvahu nějaké překážky, pokud jde o pracovní příle­žitosti, osobní schopnosti nebo nevýhody jednotlivých profesí. Děti si často myslí, že budou kosmonauty, hasiči, policisty, politiky, filmovými hvězdami, vrcholovými sportovci nebo piloty. Zpravidla se jedná o povolání, která jsou populární, nebo jsou kladena do popředí ve sdělovacích prostředcích.

Třebaže malé dítě uvažuje také o povolá­ních, která mají již reálnější základ, jako je učitel, lékař, pošťák nebo úředník, jeho před­stavy stále ještě nejsou plně realistické.
Ve druhém období hovoříme o fázi hypo­tetické. (Založená na hypotéze, předpokladu; podmíněná, nejistá). Ta začíná již v raném dospívání a projevuje se vážnější snahou vytvořit si plán pro budoucnost. Dospívající přitom upřednostňují některé profese. Pozorují lidi, kteří tato povolání vykonávají‘ avšak téměř vždy pouze informativně, bez hlubšího záj­mu. O lidech, kteří takové povolání zastáva­jí, říkají, že “se jim líbí”, jako by pro ně jedi­ným kritériem byly osobní sympatie.
S přibývajícím věkem si děti začínají uvě­domovat své schopnosti i svá omezení. Vší­mají si překážek i příležitostí. Naslouchají různým názorům, přemýšlejí o nich a analy­zují je. Nakonec se ztotožňují s poměrně vy­váženou představou o svém budoucím povo­lání nebo alespoň profesním zaměření.
Rozhodnuti se završuje asi v osmnácti le­tech — u někoho dříve, u jiného později —‚ kdy dospívající zvažuje také svou osobní situaci, své zájmy a možnosti.
V této chvíli již dozrál do realistické fáze celého procesu, který tím ovšem není ukončen. Od nynějška bude mla­dý muž či žena v rámci základního rozhod­nutí i nadále objevovat různé možnosti, aby si nakonec vybral konkrétní zaměstnání.
Ve skutečnosti se však ani zde nemusí vše uzavřít. Možná budou následovat ještě léta studií anebo několik počátečních let v zaměst­nání. Ba co víc, v dnešní době lze stále častě­ji zaznamenat radikální změny v pracovním zařazení i u dospělých lidí pokročilého věku.
Volba povolání v různých fázích - Ginsberg
Fáze fantazie (6-11 let)
"Chtěl bych být námořníkem. Mám rád moře a lodě. A hlavně velké lodě s důležitými lidmi na palubě. V přístavech se seznámíš se spoustou lidí a pak pse vracíš domů ke své ženě a dětem" -  Marek ,9 let
Fáze  Hypotetická (11-17 let)
"Chtěla bych být právničkou. To je dobrá práce. Je možné při ní pomáhat lidem. Myslím, že studium práv bude ale dost náročné. Proto bych šla raději na architekturu, ale i to je těžká škola. Také mě přitahuje psychologie. Uvidíme….." -  Miriam 14, let
Fáze realistická ( 17 let a více)
"Zatím jsem se nerozhodla. Momentálně studuji na zdravotnické škole, ale nevím, jestli budu zdravotní sestrou. Možná zkusím medicínu, anebo aspoň nějakou vyšší školu, kde bych dál mohla prohloubit své vzdělání. To by nemuselo být špatné………" - Sára, 18 let

Faktory ovlivňující volbu povolání
Proces popsaný v předcházejících odstav­cích neprobíhá nezávisle ani náhodně. Utváří se pod vlivem mnoha faktorů, ať už osob­ních, společenských, výchovných nebo pra­covních, které mohou výrazně ovlivnit roz­hodnutí mladých lidí při volbě povolání nebo kariéry.
•  Osobnost. Zřejmě rozhodujícím činitelem při volbě povolání jsou vlastnosti a schop­nosti mladého člověka. V období dospívání se o sobě stále něco dovídá a tak si postup­ně nachází své místo ve společnosti. Uvě­domuje si, jaké jsou jeho silné a slabé strán­ky, ozřejmuje si svůj duševní potenciál, ale i žebříček životních hodnot. Tyto osobnost­ní rysy ovlivňují to, jak si dospívající sám sebe představuje v tom či onom povolání.

•   Prostředí. Mladý člověk nežije ve vzdu­choprázdnu, ale v prostředí, ze kterého neustále přijímá různé podněty. Přátelé, rodina, škola, ulice, televize a dokonce i povolání, se kterými přichází do styku (učitel, obchodník, opravář, zdravotní sestra, účetní, prodavač apod.) mu pouka­zují na různé možnosti. V prostředí, kte­rým jsou obklopeni, se mladí lidé také učí chápat, jakou roli má v různých profesích otázka pohlaví. V dřívějších dobách se určitá povolání pokládala za výhradní do­ménu buď mužů nebo žen. Dnes se však běžně setkáváme s ženami, které pracují jako právničky, nebo s muži, kteří jako stevardi obsluhují pasažéry v letadle.

•   Vzdělání. Zde máme na mysli odborné vzdělání, které žák získává ve škole; toto vzdělávání trvá až do okamžiku, kdy na­stoupí do zaměstnání. Kvalita výuky a učební osnovy určují úroveň vědomos­tí a mají vliv na rozhodnutí buď vstoupit do zaměstnání nebo dále studovat. Svoji roli mohou sehrát také pedagogicko-psychologické poradny, které žákům zá­kladních nebo středních škol poskytnou základní orientaci a přehled o různých profesích.

• Pracovní příležitosti. Ideální je, pokud si mladý člověk zvolí povolání na základě osobních předpokladů a schopnosti do­sáhnout vytčeného cíle. Přesto však důle­žitou úlohu při rozhodování hraje často trh práce. Některá pracovní místa jsou počtem velice omezená a je obtížné je získat. Mladí lidé tento fakt musí pocho­pit; a pokud si to neuvědomují, někdo z dospělých by je měl informovat o tom, jaká je realita. Na druhé straně trh práce někdy nabízí mnoho míst v určité specia­lizaci. To může být vítaná příležitost, aby mladý člověk začal přemýšlet o takové profesionální dráze, kterou do té doby ne­bral v úvahu.


TYP OSOBNOSTI A VOLBA POVOLÁNI
podle Johna Hollanda

Není nic neobvyklého, když se setkáme se sekretářkou, která by stejně tak mohla být dobrou novinářkou nebo inženýrkou, ale vzhledem k charakteristickým osob­nostním rysům by ji nejvíc uspokojovalo, kdyby mohla prodávat auta. Fakt je, že vedle přístupu k práci je osobnost člověka jednou z hlavních podmínek úspěchu v za-městnání.
Člověk je tvor úžasně přizpůsobivý, ob­vykle je schopen vykonávat různá povolání. Přesto nezřídka dochází k tomu, že lidé od­cházejí ze svého zaměstnání, protože jim “nesedí”; jejich osobnost je neslučitelná s činností, kterou dosud vykonávali.
Z tohoto důvodu bude užitečné, když se seznámíme s různými typy osobností a s tím, jaká povolání jsou pro ně vhodná.

John Holland rozdělil osobnosti do šesti základních skupin, které mají přímý vztah ke konkrétním typům povolání. Od tohoto mo­delu se pak odvozuje řada profesionálních testů, jejichž cílem je pomoci mladým lidem při volbě povolání. Je sice pravda, že nemů­žeme použít pouze tato kritéria, nicméně i ona mohou být důležitá pro sebepoznání nebo být vodítkem pro odhad takového typu povolání, které by mladého člověka plně uspokojovalo.

•    Realistický typ osobnosti se zajímá o praktické záležitosti života a přitahují ho povolání související s těmito záležitostmi. Většinou dává přednost těm úkolům, které vyžadují motorickou (pohybovou) koordi­naci a tělesnou zručnost a chce dosahovat viditelných a hmatatelných výsledků své práce.
•    Vynalézavý typ osobnosti rád pracuje s abstraktními skutečnostmi nebo myš­lenkami. Dává přednost intenzivní, ale nezávislé práci, bez nutnosti jednat s lid­mi. Situace posuzuje z intelektuálního, te­oretického pohledu; ne vždy je schopen vidět praktické souvislosti.

•    Člověk umělecky založený je orientován výrazně tvůrčím směrem, a proto pociťuje uspokojení ve styku s uměním, s hudbou, literaturou, divadlem atd. Je opakem kon­venčního typu, takže svojí rozvinutou tvo­řivostí boří tradiční přístupy.

•    Společenská osobnost se zaměřuje na lidi, kterým se snaží pomáhat. Přitahují ji po­volání, jejichž náplní je poskytování soci­ální péče, poradenství nebo výuka. Vyhýbá se povoláním, která vyžadují velké fyzické nebo duševní soustředění.

•    Podnikavý typ osobnosti je člověk s rysy sebejistoty, dominance, má předpoklad uspět. Jeho cílem je vytvářet a uskutečňo­vat nové projekty. Je mistrem slova a má velké přesvědčovací schopnosti. Nejčas­těji zastává funkci vedoucího.
•    A nakonec osobnost konvenčního typu. Takto založený člověk má rád klidnou, ru­tinní práci. Plně respektuje řády a uznává autoritu svých nadřízených. Spolehlivě pl­ní své úkoly v souladu s danými předpisy.

- Převzato z knihy "ŽÍT NAPLNO" str. 50-55 (NL) 

• Chemik
• Vědecký pracovník
• Biolog
• Fyzik

Typ umělce

• Hudebník
• Výtvarník
• Dekoratér
• Návrhář
• Spisovatel

Typ realistický

• Tesař
• Instalatér
• Zedník
• Zahradník
• Zemědělec

Typ společenský

• Psycholog
• Soc. pracovník
• Pastor, Misionář
• Učitel,
• Zdravotník

Typ podnikavý

• Manažer
• Podnikatel
• Obchodník
• Politik

Typ konveční

• Účetní
• Pokladní
• Pracovník v Administrativě
• Knihovník

Každý člověk má určité dominantní vlastnosti, které jej předurčují pro jeden či druhý typ práce. Například umělecky založený člo­věk se nejlépe uplatní v nějaké umělecké profesi. Každý z nás má však vlohy ve více oblastech a v dnešní společnosti plné změn mus­íme být připraveni ovládat více než jednu profesi.