Ageus 1,7-11, Nick Lica
Probíráme knihu Ageus na téma Budování Božího domu. Minule jsme uvedli tři překážky, které stojí vždy v cestě budování. Je to lhostejnost, převrácené priority, oddálení na později a zklamání. Výzva vezměte si k srdci své cesty se opakuje po druhé což znamená zdůraznění výzvy. Co znamená „vzít si k srdci své cesty?
„Zamyslete se nad tím, co se děje (SNC).“
Ageus žádá Boží lid, aby zvážil, jakým směrem se ubírá jejich život a jestli si opravdu přejí v tomto směru pokračovat. Tyto soudy jsou naplněním zaslíbení, která Bůh učinil stovky let předtím v době Mojžíšově. (Deut 11:16-17). Izraelský lid byl souzen a ani o tom nevěděl – pravděpodobně to považovali za neštěstí nebo těžká ekonomická období , ale Bůh se jim snažil něco říct.
Potom je Ageus vyzval k činu: „Proto vás jako všemocný Hospodin opět vyzývám, abyste se důkladně zamysleli nad tím, co říkám. Vydejte se do hor, přivezte odtud dříví a dejte se do opravy mého chrámu, abych v něm mohl s potěšením přebývat a přijímat vaše pocty“ (1,7.8). V těchto verších vidím tři kroky nebo 3 konkretní věci nutné k tomu, abychom budovali Boží dům.
1. Vystupte na horu!
(8. verš) Hora byla vždycky místem, které symbolizovalo modlitbu a setkání s Bohem. Hora byla místem kde Bůh se zjevil zvláštním způsobem lidem. Například Abraham na hoře Morija, poznal, že Hospodin vidí. Obstál ve zkoušce poslušnosti. Mojžíš viděl hořící keř na Boží hoře Choréb. Hospodin potom sestoupil na horu Sinaj a celá hora se chvěla. Mojžíš vystoupil na horu kde dostal desky zákona. Tam mluvil s Bohem a On s nim. Pán Ježíš také vzal s sebou tři učedníky na horu proměnění, kde oni viděli, slyšely a prožili fantastické věci.
Modlitba je podobná výstupu na horu. Budování Božího domu začíná výstupem na horu. Je čas, abychom vystoupili na horu. Je čas, abychom vzývali jméno Páně. Je čas, abychom se přiblížili k Pánu a on se přiblíží k nám. Je čas vystupovat, ne sestupovat. Kdykoliv si uděláš čas se modlit, vystupuješ na Boží horu. Výhled, povzbuzení a síla přicházejí, když pozvedáme své oči vzhůru (Žalm123). „Žalmy 123:1 Poutní píseň. Pozvedám své oči k tobě, jenž v nebesích trůníš. 2 Hle, jak oči služebníků k rukám jejich pánů, jako oči služebnice k rukám její paní, tak vzhlížejí naše oči k Hospodinu, našemu Bohu, dokud se nad námi nesmiluje.“ Je čas, abychom povstali, pozvedali své oči k horám a vystupovali na horu modlitby. Je to něco, co musíme dělat my. „Jeden ze zájmů ďábla je bránit křesťanům v modlitbě. … Směje se naší dřině. Zesměšňuje naši moudrost, ale třese se, když se modlíme." - Sam Chadwick
To je první krok jak v budování duchovního života tak v budování sboru. Musíme jít nejprve na horu. Bůh na nás čeká tam. Hledejme Jeho tvář a Jeho blízkost. Proč? Tam na hoře jsou potřebné materiály k budování.
2. Přivezte dříví
Budování Božího domu vyžaduje čas na modlitbách a také práce. Stavební materiál pro duchovní budování, je tam, kde nás chce Pán. Mnohokrát jsme zklamáni ve službě, protože lidé nepřivezou dříví, nemáme zdroje a materiál. Teď vidíme, kde je zádrhel: Pokud nevystoupíme na horu, nemáme dříví. Dříví není dole v údolí, ale na hoře. V modlitbě se tak napojíme na Boží zdroje. Tam na hoře Páně jsou zdroje a všechno co potřebujeme k budování. Ze shora se nikdy nevrátíme s prázdnou rukou. Budeme mít co dávat, co sdílet a co přinášet.
Otázkou je: „Co přinášíš do Božího domu?“ Co máme dnes přinášet do Božího domu? Malachiaš, který jen pokračoval ve službě po Ageovi řekl, že máme přinášet naše peníze s radostí a Pán přinese potom požehnání v hojnosti. „Malachiáš 3:10 Přinášejte do mých skladů úplné desátky. Až bude ta potrava v mém domě, pak to se mnou zkuste, praví Hospodin zástupů: Neotevřu vám snad nebeské průduchy a nevyleji na vás požehnání? A bude po nedostatku.“ Přinášejme prvotiny, dejme Bohu s radosti a svobodně. Co dáme na Boží účet bude zúročeno hojností a požehnáním.
Aby Boží dům byl zbudován, přinášejme také svoje talenty a obdarování, které vám byli dané k budování Kristova těla ( 1Kor 14:26, Ef 4:12). 1 Korintským 14:26 „Co z toho plyne, bratří? Když se shromažďujete, jeden má žalm, druhý slovo naučení, jiný zjevení od Boha, ještě jiný promluví ve vytržení a další to vyloží. Všecko ať slouží společnému růstu.“
Možná si myslíš, že jsi jen obyčejný člověk a nemáš velké věci co nabídnout. Důležité není co, ale komu to dáš a co On s tím udělá. Přinášej tedy to, co máš v ruce a dej to Pánu. Mojžíš měl v ruce jenom hůl. Chudá vdova měla jen poslední dvě mince. Ten chlapec měl jen pět chlebů a dvě ryby. Pán je rozmnožil a požehnal a nasytil hladový zástup.
Možná, si myslíš že nemáš moc co přinášet. Přines potom svoji modlitbu, své svědectví, řekni svůj příběh co ti učinil Pán, a zkušenosti, které s Ním jsi získal. Je toho hodně co můžeš nabídnout a přednést. Přinášej své odevzdání, své umění, své obdarování, svůj čas, a zdroje, přinášej sama sebe... a nech Pána, aby rozhodl, zda může udělat něco skrze tebe a s tebou. Dobrá zpráva je, že on udělá, daleko víc než si myslíme i skrze obyčejné věci.
Osobně jsem si myslel před 13 roky že skrze mě nemůže v cizí zemi asi nic udělat. Ani ve snu mě nenapadlo že budu někdy kazatelem. To co ale Bůh hledá nejsou hotový služebníci, ale ochotné lidi a poslušné lidi. Ti kteří jdou na horu a přinášejí dříví k budování.
Neříkej:„Ještě nepřišel čas, abych přinášel...“ Čas pro odevzdání a přinášení je dnes. Boží dům potřebuje dříví k budování - to je to, co každý může přinést.
Dobrá zpráva je, že každý může vystoupit na horu, aby přinesl dříví. Každý se může modlit a tak budovat sbor. Výstup na horu je jednota. Pokud nejsme jednotní na modlitbách, nejsme jednotní vůbec. Přinášení dříví je spolupráce. Z jednoty přichází spolupráce a tehdy jsme připraveni na třetí krok.
3. Budujte dům!
Pán nechce, abychom měli zničený dům, ale vybudovaný dům. Každý dům potřebuje budování. Židé museli převzít dílo na Božím domě a doslova budovat ho, protože byl zničený. I my se musíme starat o Boží dům, protože je naším zrcadlem a svědectvím pro lidi okolo nás.
Boží dům není ale jenom fyzický z cihel, ale také duchovní „Matouš 16:18 A já ti pravím, že ty jsi Petr; a na té skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou.“ V novém zákoně je důraz na budování Kristova těla, tedy duchovní dům -náš vztah s Bohem.
Efezským 2:20-22 „Jste stavbou, jejímž základem jsou apoštolové a proroci a úhelným kamenem sám Kristus Ježíš. V něm je celá stavba pevně spojena a roste v chrám, posvěcený v Pánu; v něm jste i vy společně budováni v duchovní příbytek Boží.“
My jsme živé kameny, kterými jsme budováni a zároveň budujeme Boží dům. (1 Petrův 2:5 I vy buďte živými kameny, z nichž se staví duchovní dům, abyste byli svatým kněžstvem a přinášeli duchovní oběti, milé Bohu pro Ježíše Krista.
Co znamená budovat? Jedná se o duchovní budování církve (1Kor 14:5, 12:17). Skrze co budujeme? 1Kor 8:1 říká, že skrze lásku. Láska buduje. Budovat znamená vychovávat a vzdělávat, pomáhat církvi růst. (Juda 1:20).
Bůh buduje svou církev skrze proroky, skrze pastýře a evangelisty, kteří zvěstují slovo Páně pro budování a vzdělávání církve. Každý ale musí budovat církev skrze lásku, skrze své skutky, slova a dary.
1 Korintským 3:10 Podle milosti Boží, která mi byla dána, jako rozumný stavitel jsem položil základ a druhý na něm staví. Každý ať dává pozor, jak na něm staví.“
Realita je taková, že v těle Kristově někdy se cítíme nepotřebný, neužitečný a neuvědomujeme si, že to, co děláme je důležité a užitečné! Snad nás tento příběh povzbudí, že každý je důležitý v těle Kristově.
V trupu obrovské lodi byl maličký a nevýznamný šroubek, který společně s ostatními maličkými a nevyznamenaný šroubky držel pohromadě dva ocelové pláty. Když byla loď uprostřed Indického oceánů se rozhodl, že už má svého bídného a špatně
odměňovaného života na tomto místě dost (za tolik let mu za jeho práci nikdo jedinkrát neřekl „děkuji“ a vybuchl:
„Už jsem se rozhodl! Jdu pryč!“
„Jestli půjdeš ty, tak půjdeme i my,“ prohlásily ostatní šroubky.
A také jakmile se šroubek začal vysouvat ven, ostatní ho následovaly. Při každém zhoupnutí vlny o kousek víc.
Nýty držící obložení protestovaly: „Tak jsme donuceny opustit své místo i my...
»Prosím tě, stůj!“ volaly na šroub ocelové pláty. „Jestli nás nikdo nebude držet pohromadě, je s námi konec!“
Úmysl šroubku opustit své místo v mžiku znal celý lodní trup.
Ohromný kolos, který do té doby s takovou jistotou zdolával vlny, začal bolestně skřípat a rozechvěl se.
Všechny pláty, žebra, osy, šrouby, a dokonce i malé nýtky se proto rozhodly, že šroubku pošlou vzkaz, aby se svého úmyslu vzdal:
„Celá loď se rozpadne, potopí se a nikdo se z ní nedostane pryč živý.“
Sroubek se těmi slovy cítil polichocen a náhle si uvědomil, že je mnohem důležitější, než si myslel. A tak všem vzkázal, že zůstane na svém místě.
1 Korintským 12:18 Ale Bůh dal tělu údy a každému z nich určil úkol, jak sám chtěl. Když to určil Bůh to znamená že je to důležitý a významný úkol. Bůh očekává, že uděláme to, co nám určil. Očekává, že používáš svůj dar. Skrze toto Bůh se oslaví. 8. verš říká, že v tom Pán má zalíbení.
Slyšme tedy a jednejme podle tohoto slova: „Vydejte se do hor, přivezte dříví a dejte se do opravy mého chrámu, abych v něm mohl s potěšením přebývat a přijímat vaše pocty.“ (SNC)
Budujme tedy Boží dům k jeho slávě a k naší věčné radosti.
Žalmy 27:4 O jedno jsem prosil Hospodina a jen o to budu usilovat: abych v domě Hospodinově směl bydlet po všechny dny, co živ budu, abych patřil na Hospodinovu vlídnost a zpytoval jeho vůli v chrámu.