-
Ř 12,11 „V horlivosti neochabujte, buďte vroucího ducha, služte Pánu.“
-
Židům 6, 11 Toužíme jen, aby na každém z vás bylo vidět neutuchající horlivost až do konce, kdy se naplní naše naděje;
Vroucí duch. Zapálená víra, vroucí zbožnost a duchovní nadšení. To vše je o horlivosti, zápalu, entuziasmu, o zaujetí a elánu. Jde o vroucí zbožnost ne o extáze, ani o stavy, kdy člověk neví co dělá. Nemluvím dnes o stavech člověka, kdy v duchovní extázi dělá cirkus a někdo to vidí a právem si klepe na hlavu, a říká: co to je, jsou normální?
Boží duch nás zve k tomu, být normálními lidmi, ve smyslu chování, a i když nás naplní, nedělá z nás divní lidi, kteří se chovají bez rozumu. Být plní Ducha svatého podle Písma z Ef 5:19 neznamená extáze, extrémy, mluvení v jazycích, ani padání na zem, ani jiné nenormální chování. Když mám odpovědět, co znamená plnost Ducha svatého z Bible tak se podívejme do kontextu a zjistíte, že znamená minimálně 5 věcí: chválit Boha z celého srdce, srdce naplněné vděčností, poddanost, pokorné srdce a srdce plné lásky. Když nás Duch Boží naplní naplní nás AGAPE -Boží láska!
Naše srdce zapálí Boží láska, a proto jsme nadšení, horliví, věrní a dychtivý sloužit. O tom já dnes chci mluvit. O takovém zápalu, Boha chválit v každé okolnosti, o srdci, které je naplněné Božím Duchem.
Kdo jiný na světě má být nadšený, než ten, kdo prožil odpuštění hříchů, byl spasen a má věčný život? Existuji větší zkušenosti než tyto? Nejsou to dostatečné důvody, aby křesťané byli radostní lidé a prožívali svou víru s vděčností a horlivostí? Proč někdy chodíme po světě jakoby Kristus nevstal z mrtvých a nebyl naším Pánem? To je potom náš problém!
Proč někdy naše tvář nedává jasné svědectví lidem kolem, že jsme syny a dcerami krále, a že v Kristu jsme našli všechny poklady světa?
Odpověď je, protože v horlivosti ochabujeme a nejsme vroucího ducha. Necháme někdy, aby starosti tohoto světa zadusily radostného ducha Božího.
Duchovní obnova v tomto smyslu potom znamená, že Bůh nás chce proměnit, abychom denně žili s Bohem v radosti. Ano o tomto zápalu mluvím, o kterém psal Pavel, který byl ve vězení a v dopisu o radosti Filipským 4:4 je povzbudil slovy: Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Stejně nadšený apoštol napsal Galatským i nám toto: 4,15 „Kam se podělo to vaše nadšení? Jinými slovy: „Proč už nehoříte? Kde je vaše horlivost, vypařila se jako ranní rosa?“ Oni si Pavla tak cenili, že by Pavlovi dali vlastní oči, kdyby to bylo možné. A teď? Není to slovo i pro nás: „Kam se podělo tvoje nadšení? Co vás schladilo?“
Zdravý sbor je sborem lidí, kteří jsou nadšení z Boha, jsou horliví pro Jeho službu a zapálení se o svojí víru podělit s druhými.
Bůh nás povolal ze šedi života k radostnému životu poznávání Krista, a protože se nám dostalo tolik milosti a požehnání, nemůžeme jinak, než z toho být nadšení.
1. Co je duchovní nadšení?
„Vaše horlivost ať nikdy nezvadne, uchovávejte si duchovní záři, služte Pánu.“ Ř 12:11 „Je lepší být žhavým uhlíkem, než mocnou slojí studeného uhlí.“ Anoným.
Duchovní nadšení je vlastnost zdravého rostoucího sboru všude ve světě. Lidé v rostoucích sborech neprojevují svou víru vroucím způsobem proto, že tyto sbory rostou, ale tyto sbory rostou, protože v nich jsou zapálení křesťané.
Duchovní nadšení - to nejsou jen emoce, prožitky, nemyslím, že vše co děláme ve sboru má nutně zasáhnout naše emoce, to není duchovní fanatismus. Cíl zdravého sboru není zažít další prožitek, ale prožít ZMĚNU. Ve zdravém sboru bohoslužba jako celek musí zasáhnout nejenom hlavu, ale i srdce. Dobré kázání je slovo, které zasáhne oboje: srdce i hlavu. Když se zaměříme jen na srdce, naše příběhy a zkušenosti mohou lidem způsobit, že prožijí duchovně emocionální zážitek, ale pokud nezasáhlo i hlavu, aby se pro to i rozhodli, všechno rychle vyprchá jako otevřená minerálka. Je velmi krátká cesta od emocionálního vytržení k lhostejnosti, když chybí rozhodnutí vůle.
Takže ano: i tady platí slovo rovnováha: hlava, srdce a vůle.
1 Timoteovi 4:8 „Cvičení těla je užitečné pro málo věcí, avšak zbožnost je užitečná pro všechno a má zaslíbení pro život nynější i budoucí. Věrohodné je to slovo a zaslouží si plného souhlasu.“ Není důležitý způsob vyjadřování zbožnosti, ale skutečnost, že víra je prožívána s oddaností, zápalem a nadšením.
Podle čeho poznáme duchovní nadšení?
Tato kvalitní vlastnost se dá dobře posoudit podle modlitebního života, nadšení a radosti křesťanů v daném společenství. Je velmi důležité zda modlitba, čtení Bible je pro členy sboru „inspirující
zkušeností“. Christian Schwarz ve své knize „Přirozený růst církve“ píše: „Tato vlastnost byla v minulosti často předmětem kritiky: „Pouhé nadšení ještě neznamená, že člověk je věrný pravdě.“ Dokonce
sekty –namítají někteří – vynikají velkým nadšením. Předpokládám, že jejich nadšení je zřejmě hlavním důvodem pozoruhodného růstu, který některé tyto skupiny zaznamenávají. To v žádném případě
nepotvrzuje pravdivost jejich učení. Jejich doktríny zůstávají teologicky mylné i přes jejich nadšení a „úspěšný“ početní růst.
Na druhé straně „čisté učení“ samo o sobě, jak ukazuje nesčíslné množství příkladů, nezaručuje růst. Církev, bez ohledu na to, jak pravověrné je její učení nebo výklad Písma, jen stěží může očekávat
že zažije růst, pokud se její členové nenaučí prožívat svoji víru s neutuchajícím nadšením a dělit se o ni s ostatními lidmi.“
Duchovní horlivost a zápal ukazuje, co je teologickým jádrem zdravé církve: život víry jako pravý vztah s Ježíšem Kristem.
O prvotní církvi je známo že vynikali v duchovním nadšení a: Skutky 2:47 to popisuje slovy: „Chválili Boha a byli všemu lidu milí.“
Já tady čtu mezi řádky, že jejich bohoslužby byly radostné oslavy vítězství Ježíše Krista. Pokud jsou naše nedělní bohoslužby oslavou vítězství Ježíše Krista, tak radost a veselí je na místě. Kříž je prázdný, hrob je prázdný, aby naše srdce bylo plné radosti a nadšení z Boha, kterého oslavujeme. My máme jistotu spasení a jednou za týden oslavujeme vítězství Ježíše Krista a necháme se proměňovat Jeho slovem. To nejsou jen silné důvody, ale jsou to věčné důvody k oslavě našeho spasitele a Pána.
Podle čeho poznáme duchovní zápal? Podle toho jak se modlíme, zpíváme, chodíme na shromáždění a podle toho jak žijeme s Kristem denně.
SK 2:47 (SNC) „Svou vděčnost Bohu vyjadřovali modlitbami a zpěvem, a kdo to slyšel, tomu se to líbilo. Pán jim denně přidával další, kteří uvěřili a byli zachráněni.“
Není na čase se zastavit a ptát se proč Pán nepřidává do své církve dnes jako tehdy? Co se změnilo? Proč to nedělá i dnes? Pokud budou nějaké překážky tak jsou určitě na naší straně. Co nám brání mít duchovní zápal?
Nevyznaný hřích, život nenaplněný Duchem svatým, starosti tohoto světa dokážou udusit v nás radost ze spasení, špatné priority v životě odsunou Boha na druhou kolej, zaneprázdněnost, a jiné věci.
Kde a jak najít duchovní zápal? Jak znovu hořet?
Zápal pochází od Boha. „Jako každý dobrý a dokonalý dar, pochází od Boha.“ (Jakub 1:17)
“My nedokážeme zažehnout tento oheň. Sami v sobě to způsobit nemůžeme. Nikdo v sobě nemůže vznítit tento nebeský oheň; ten musí přijít ze žhavého uhlí z oltáře nad námi.” - Wesley Duewel, Ablaze for God, str. 110.112
Pán Ježíš je náš vzor. On miloval Otce a Otec miloval Jeho, a proto Ježíš toužil činit vůli Otce. (Jan 14:21)
Duchovní nadšení je přímý výsledek naší lásky ke Kristu a naší oddanosti Jemu. „Vždyť nás má ve své moci láska Kristova…“ 2. K 5:14
“Zápal křesťanství vychází ze svobodného vzdání se vlastních práv a toho, že se staneme zavázanými služebníky Ježíše Krista.” - Oswald Chambers, My Utmost for His Highest
Jak můžeme od Boha toto nadšení dostat?
“Velcí lidé v Božím království jsou ti, kteří milovali Boha víc, než ti ostatní. Všechen náš zápal je budován, nebo vychází z naší lásky k Ježíši. Náš zápal pro duše, misii, potřebné, nesvobodné, to vše začíná tady.” - A.W. Tozer, Ablaze for God
Duchovní zápal přichází, když nás Duch Boží naplňuje.
2. Tm 1, 7 „Neboť Bůh nám nedal ducha bázlivosti, nýbrž ducha síly, lásky a rozvahy.“
To jsou projevy duchovního zápalu v našem životě: strach je poražen, jsme plní Božího ducha, který v nás rozmnožuje AGAPE, máme moc ke svědectví a ROZVAHU konat JEHO vůli.
Církev dnes potřebuje novou reformaci – reformace srdce. Potřebujeme znovu zažít Boha novým způsobem a být s Něho tak nadšení, že nedokážeme mlčet, ale svědčíme o Jeho moci a lásce všude kolem sebe a staneme se církví, která je milá Bohu i lidem.
1K 15:58 „A tak, moji milovaní bratří, buďte pevní, nedejte se zviklat, buďte stále horlivější v díle Páně; vždyť víte, že vaše práce není v Pánu marná.“
-kazatel Nick Lica, BJB Karlovy Vary