Místní sbor je důležitým předmětem Bible. Je důležité vědět, kým sbor je. Pro mnohé lidi je to pouze budova, kostel. Když mu učedníci ukázali chrám, Kristus velké nadšení neprojevil, naopak to využil k vyřčení proroctví, že to, čeho si oni váží a o čem si myslí, že je velkolepé, bude jednou srovnáno se zemí. A tak se stalo v roce 70 po Kristu. Éra chrámu měla skončit aby o Letnicích začala éra církvi.
Církev Ježíše Krista není závislá na velké budově tak jako judaismus byl. Kristova církev má jinou identitu, než si lidé dnes myslí. Kristus podmínil svojí přítomnost nikoliv spojenou s budovou, ale s lidmi, kteří jsou shromáždění v jeho jménu. Lidé do dnes obdivují katedrály a velké církevní stavby, a dávají důležité významy. Na druhé straně Bůh si váží více lidi než budovy, váží si ti kteří jsou shromáždění v Jeho jménu nezávisle na počtu, prostředí, budově a velkoleposti prostoru, ve kterém jsou. Velkolepost církve má být ne v prostoru, kde se schází, ale v živé přítomnosti Krista. Kristus a jeho přítomnost v Duchu svatém mezi námi dělá a způsobuje velkolepost. Po tom máme toužit. To máme obdivovat, a z toho se máme radovat.
Proto ON-Kristus, je důvodem a centrem našeho setkávání jako církev. On protože Jeho slova jsou Duch a život. On protože Jeho přítomnost je to, na čem nejvíce záleží. Kdyby nebyl On přítomný, ztratilo by se ten božský rozměr a z našich bohoslužeb by nebylo shromáždění Boží děti ale, shromáždění nějaký spolku stejně smzyšlejicich lidi.
Bůh ale založil rodinu když řekl: “Těm pak kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.” 1,12 Proto jsme Boží rodina která uctívá Boha, protože ho miluje a uznává ho za vládce vesmíru a králem všech králů země. Bible říká v 2 Kor 6,18: „budu vám Otcem a vy budete mými syny a dcerami, praví Hospodin zástupů´. Sbor je rodina, kde Bůh je náš otec a my jeho děti. On nás vychovává a vede, miluje i napomíná tak, jak se patří k rodičovství. On chce, abychom věděli, že místní sbor je jeho rodina. Apoštol Pavel nám tuto výsadu a privilegium připomněl těmito slovy: „Nejste již tedy cizinci a přistěhovalci, máte právo Božího lidu a patříte k Boží rodině.“ Ef 2:19
Jeden velmi bohatý muž vhodil ve sboru do košíku na sbírku deset korun. Celou cestu domů si pak stěžoval, že mu bohoslužba „nic nedala“. Jeho syn, který to celé pozoroval, řekl: „Myslím, že to jen potvrzuje pravidlo, že kdo málo zasévá, také málo sklízí.“ To je klíč k požehnání, který musíme mít na paměti: uctívání nepřináší užitek jen Bohu, ale i nám!
Křesťan bez sborové rodiny je sirotek. Máme-li růst, potřebujeme něco víc než jen Bibli - potřebujeme jiné věřící. A Bůh zařídil svou rodinu tak, aby byla třídou, kde se učíme vycházet s ostatními členy. Boží rodina je laboratoř, kde se máme učit druhé milovat nesobecky a s vnímavostí.
Boží rodina v Kristu je Boží dar tobě. Tvoje začlenění do Boží rodiny je tvůj dar Bohu. Važ si, že patříš do Boží rodiny, důležitější společenství na zemi neexistuje.
Bůh očekává, že se staneme členy místní Boží rodiny.
„Bůh stvořil nový druh člověka, a tím každému umožnil nový začátek. Svou smrtí na kříži nás Kristus spojil v jedno. Kříž nás přiměl, abychom se objali, a to byl konec nepřátelství. Kristus přišel a hlásal pokoj vám, cizincům, a pokoj nám, kteří jsme zasvěcení. Jednal s námi jako se sobě rovnými, a tak nás učinil sobě rovnými. V něm máme všichni stejný podíl na Duchu a stejný přístup k Otci. Je to dostatečně jasné, ne? Už nejste tuláci a vyhnanci. Toto království víry je nyní vaší domovskou zemí. Už nejste žádní cizinci ani outsideři. Patříte sem a máte stejné právo na jméno křesťan jako kdokoli jiný. Bůh nám buduje domov a při jeho stavbě používá nás všech, ať jsme sem přišli jakoukoli cestou. Pro stavbu základů použil apoštoly a proroky. A nyní používá vás. Každou cihlu a každý kámen sestavuje přesně k sobě a úhelným kamenem učinil Krista, který drží všechny části pohromadě. Den za dnem vidíme, jak ta stavba nabývá podoby“
(Efezským 2:15-21, přel. z angl. parafrázované verze The Message).
„Nejste již tedy cizinci a přistěhovalci, máte právo Božího lidu“ Kdo není cizinec, ne-li ten, kdo je občan. Sám jako cizinec jsem před lety byl a vím jak to je: nepřinášelo mi žádný užitek, jen ztrátu. Cítil jsem se jako doma a přesto skutečnost byla jiná. Poznal jsem, že nezáleží na tom, jak se cítíš, ale kam skutečné patříš. Boží vůle je, abychom byli členy Boží rodiny.
Členství - to je nepřitažlivé téma. Skoro sprosté slovo dnes. Pokud někdo řekne: “já členství v církvi nepotřebuji” je buď namyšlený nebo nevědomý. Církev je natolik důležitá, že Ježíš pro ni zemřel na kříži. “Kristus si zamiloval církev a sám se za ni obětoval” (Ef 5:25).
Božímu srdci není nic tak blízké a drahé, jako jeho církev. Jeho největším zájmem a jádrem jeho věčného záměru je: „… aby … bylo … skrze církev dáno poznat jeho mnohotvarou moudrost…“ (Ef 3:10).
Neumím si představit že, by Ježíš řekl: “Miluji tě, ale tvou manželku nemám rád”. Nebo: Přijímám tě, ale tvé tělo odmítám”. Lidé to ale dělají, pokud věří heslu: Bůh Ano, církev Ne! Nemůžeme pohrdat církvi za které zemřel Ježíš! Bůh nám přikazuje, abychom církev milovali stejně, jako ji miluje Ježíš.
K čemu je mi členství ve sboru?
Členství není něco, co lidé vymysleli - aby byli lépe organizovaní, je to co Bůh zařídil. V knize Skutků čteme, že praxe byla: podle 2,41: “přijali slovo, byli pokřtění a přidalo se k ním toho dne na tři tisíce lidí.” Když se k němu přidáš, tak se oddáváš tomuto společenství. Učiníš určitý duchovní závazek. Potom ten sbor pro tebe nebude nádraží - navštívíš ho jen když potřebuješ - přijdeš jednou za čas, ale stane se pro tebe Boží rodinou. A právě o to jde při členství, ne o to, že jméno je zapsáno do kartotéky sboru, ale o to, že to společenství bude tvůj domácí sbor, ve kterém usiluješ o čtyři věci:
- chránit jednotu sboru - Ř 14:19
- sdílet odpovědnosti sboru - Žd 10:24
- sloužit podle svého obdarování - 1Pt 4:10
- podporovat dobrou pověst sboru - Ef 5:15
Rodina má členy a sbor také. Kdo chce patřit do viditelné Boží rodiny, musí se pro to rozhodnout sám. Členství není sprosté slovo, ale skutečnost, které bychom si měli vážit.
Každý křesťan, který říká, že nepotřebuje patřit do žádného sboru je jako člověk, který chce hrát ligu, ale nechce být členem žádného týmu, (může ten člověk hrát?) nebo jako člověk který chce být v armádě, ale nechce sloužit u žádné roty. Nebo je možné být studentem a nepatřit do žádné školy? Je možné být včelou, a nepatřit do žádného úlu?
Pravda je, že potřebujeme jeden druhého, abychom mohli být silní ve víře. Sám o sobě nikdo nemůže být tělem Kristově. Abychom jím byli potřebujeme k tomu ostatní. Boží rodinou jsme, když jsme spolu, nikoli odděleně.
Výrazy „jeden druhého" nebo „sebe navzájem" se v Novém zákoně vyskytují více než padesátkrát. Dostali jsme příkaz milovat se navzájem, modlit se jeden za druhého, navzájem se povzbuzovat, napomínat, zdravit jeden druhého, sloužit si navzájem, učit se navzájem, přijímat jeden druhého, soucítit jeden s druhým, nosit břemena jedni druhých, navzájem si odpouštět, podřizovat se jeden druhému, oddat se jeden druhému a mnoho dalších vzájemných úkolů. To je biblické členství! Toto jsou „práce v domácnosti", o nichž Bůh předpokládá, že je budeš vykonávat v místním sboru. Zdá se, že být svatý je snazší, pokud nemáš kolem sebe jiné lidi, kteří maří tvé zájmy. Taková svatost je ale falešná, neprozkoušená. Izolace plodí sebeklam - je totiž snadné domnívat se, že jsme zralí, pokud nám nikdo nedělá problémy. Skutečná zralost se projevuje ve vztazích.
K tomu potřebuješ být členem , abys duchovně rostl, tím že dáváš a přijímáš a podílíš se vším co máš na budování Božího království tam kde “jsi doma”.
Členství jedním slovem je: ODEVZDANOST!
V dnešní době se i u nás rozmáhá víra bez závazků, lidé se obrátí, ale nepatří do žádného sboru, střídají sbory podle toho, jak se jim chce a nikam nepatří. Nebo možná mají pocit, že patři do nějaké virtuální společenství které sleduji. Bible říká, jestliže jsi křesťan, znamená to, že patříš do těla Kristova.
Jaký je rozdíl mezi křesťanem a členem rodiny? Rozdíl je ve slově odevzdanost. Křesťanem se stávám tím, že se odevzdám Kristu. Stávám se členem místního sboru odevzdáním se ostatním křesťanům. Tím vlastně říkám: Toto bude moje rodina, kde budu dávat a přijímat, kde budu sloužit a kde mi bude slouženo, kde budu milovat a budu milován. Boží vůle je pro každého křesťana, aby patřil a dokonce je zde užito spojení měl právo Božího lidu.
Libí se mi jak překlad Slovo na cestu ujišťuje ty, kteří se pro Boží rodinu rozhodli: “Nemusíte se už cítit vetřelci a přivandrovalci do Božího domu, jste plnoprávnými členy jeho rodiny.” Ef 2:19 Jedno přísloví říká: “Doma” existuje jen na jednom místě.
Jakmile uvěříš, automaticky se stáváš částí univerzální církve Boží – v okamžiku, kdy svůj život odevzdáš Ježíši Kristu. To je stejné, jako když se narodíš fyzicky. Jsi automaticky částí lidské rasy. Nemáš na výběr, jsi částí lidské rasy v momentě, kdy se narodíš, ale nejsi členem rodiny, dokud si tě tvoji rodiče neodnesou z porodnice domů. Kolik dětí vyrůstá bez rodiny, protože rodiče je nechali v nemocnici nebo dali do baby-boxu.
A o tom nyní mluvíme. Potřebujeme být součástí místní církevní rodiny, kterou nazýváme sbor. Jedna žena jednou řekla: “Já nepotřebuji být členkou v žádném sboru, jsem členkou neviditelné církve a to mi stačí.” Kazatel sboru jí odpověděl: “To je fajn, když tedy onemocníte, kdo vás půjde navštívit do nemocnice? Neviditelný pastor?
Bible říká, že křesťan bez sboru je jako úd bez těla, ovce bez stáda nebo dítě bez rodiny. Je to něco nepřirozeného a pokud jde o lidi i nezdravého. Kvůli tomu co Kristus udělal na kříži, kvůli své obětí, ..”máme právo Božího lidu a patříme k Boží rodině”. Ef 2,19
Dnešní individualistická kultura vytvořila mnoho duchovních sirotků, kteří chtějí milovat Krista, ale ignorují jeho nevěstu. Kristus ale miluje svou církev, proto miluj jí také. Buď vděčný a vděčná za tvou duchovní rodinu.
Jak se mám v Boží rodině chovat?
Pavel píše v 1Tim 5:1-2: Proti staršímu člověku nevystupuj tvrdě, nýbrž domlouvej mu jako otci, mladším jako bratrům, starším ženám jako matkám, mladším jako sestrám, vždy s čistou myslí.
Boží rodina není dokonalá, ale je místem, kde se na dokonalost připravujeme. Je místem, kde Bůh své syny a dcery vychovává k duchovní zralosti. Boží rodina je místem, kde apoštol Pavel říká mladému Timoteovi, že má: “ Hlásat Boží slovo, usvědčovat, domlouvat, napomínat v trpělivém vyučování.” 2T 4,2
Před časem jeden člověk, kterému jsem svědčil o Bohu a pozval jej do sboru na bohoslužbu, mi na to odpověděl, že mu mám dát pádný důvod, proč by to dělal, když může jet místo toho na výlet. Postupně jsem mu řekl, že má přijít, aby slyšel Boží slovo, jeho nasměrování. Když nebyl spokojený, jsem přidal, že má přijít protože je ztracený, aby se obrátil k Bohu a nešel do pekla. Na to mi řekl: že do nebe nechce a v pekle ho nechtějí. A po nějakém čase sám se sám přiznal, proč do sboru nebo kostela nepůjde. Řekl: “Nemůžu unést nad sebou autoritu člověka a Boží už vůbec ne!” To je smutné, odmítnou Boží rodinu!
V církví se nevyhneme konfliktům, zranění nebo nedorozumění protože jsme různí a také protože sobectví, pýcha a naše já …brání vycházet s druhými.
Bible říká, že máme s každým zacházet jako se členem rodiny. Ti, kteří jsou křesťany delší dobu máme s nimi jednat jako s duchovními otci a matkami, ti kteří jsou stejně dlouho věřící - máme se k nim chovat jako bratřím a sestrám. Bible říká, že se k duchovně staršímu členu se máme chovat jako k duchovnímu otci. Přijmout jeho vedení, povzbuzení i napomenutí. Zde nejde o fyzický, ale duchovní věk.
Jak ve sboru poznáme, kdo je duchovně dospělý? Podívej se na jeho charakter, a na to jak chodí s Bohem. „Starší musí správně vést svou rodinu…Jedna z kvalifikací pastýřů, kazatelů a starších je, že musí mít spořádaný rodinný život. Nikde v Bibli nečteme, že pastor, kazatel a starší sboru mají mít diplom, že mají umět řecky a hebrejsky, ale říká, že mají mít spořádanou rodinu a musí mít vlastnosti, které jsou nutné ke správnému vedení rodiny. Ty samé vlastnosti, které potřebujeme ke správnému vedení v rodině jsou nutné i pro vedení sboru, proto jsou tu takové požadavky. Neboť sbor je rodina, ne organizace. V organizaci potřebuješ k vedení diplom, ve sboru zralý charakter.
Sbor je Boží rodina, která se rozrůstá tím, že přibývají další členové. Zajímá tě, jak se můžeš stát členem Kristovy církve? Církev je rodina; musíš se do ní narodit. Proto řekl Ježíš Nikodémovi: „Musíte se narodit znovu“ (Jan 3:7). To je snad největší radost ve sboru a v nebi. Není na zemi lepší místo, kam můžeme patřit, než k Boží rodině.
Milý přátelé, do této rodiny vás chci pozvat, je to rozhodnutí každého z vás být domácími a spolu budovat to, co zůstává na věky: Boží rodina.
- Nick Lica, BJB Karlovy Vary