I řekl Hospodin Bůh: "Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou." 19 Když vytvořil Hospodin Bůh ze země všechnu polní zvěř a všechno nebeské ptactvo, přivedl je k člověku, aby viděl, jak je nazve. Každý živý tvor se měl jmenovat podle toho, jak jej nazve. 20 Člověk tedy pojmenoval všechna zvířata a nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř. Ale pro člověka se nenašla pomoc jemu rovná. 21 I uvedl Hospodin Bůh na člověka mrákotu, až usnul. Vzal jedno z jeho žeber a uzavřel to místo masem. 22 A Hospodin Bůh utvořil z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k němu. 23 Člověk zvolal: "Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla! Ať muženou se nazývá, vždyť z muže vzata jest." 24 Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem. 25 Oba dva byli nazí, člověk i jeho žena, ale nestyděli se. (Gn 2,18-24)
Bůh viděl, že na světě zatím není "pomoc Adamovi rovná" - někdo, kdo by mu pomohl uskutečnit záměry, ke kterým ho stvořil. Proto stvořil ženu z Adamova žebra - nebo lépe řečeno, hebrejské slovo spíše než "žebro" naznačuje překlad "bok", tj. nejen biologické žebro, ale i svaly a tkáně kolem něj. Žena tedy byla "vyrobena" z Adamova boku, aby stála po jeho boku. Vzniká lidská rodina. Stvoření ženy je popsáno jiným slovesem než stvoření muže. Muž byl zformován, zatímco žena je vystavěna. Staví se dům- a žena s domem souvisí, protože buduje domov. Prof Bič upozornil na to, že výraz „žebro“se v knihách Královscýh používá při popisu chrámové stěny. Tato skutečnost dává našemu textu skrytě duchovní význam: jako by si Hospodin chtěl z člověka (muže a ženy) vytvořit svůj dům, ve kterém by mohl přebývat. Bůh který nebydlí v chrámech postavených lidskou rukou, jemuž je země pouze podložkou nohou, si připraví příbytek v člověku. Tuto myšlenku která je zde spíš naznačena, rozvijí podrobněji Nový Zákon v 1 K 6:19, kde apoštol Pavel věřícím říká, že jejich tělo je chrámem Ducha svatého.
Co znamená, že na člověka uvedl Bůh mrákotu? Uvedl jej do stavu bezvědomí, kdy o sobě člověk neví. Jakoby: aby muž, byl schopen přijmout ženu, musí se dostat do bezvědomí.
„To je kost z mých kostí a tělo z mého těla!“ To je pro změnu první slovo, které máme zaznamenané, že člověk promluvil k člověku. Tato první slova z lidských úst jsou vyznáním lásky. Překrásným. Tak krásně vyznává Adam, že ji má na celý život a nezrušitelně rád. Vztah muže a ženy je tu nakonec ještě charakterizován slovy: stanou se jedním tělem. Ti dva teď budou žít jeden, společný život, jedno tělo – toť jeden majetek, jedna domácnost, jedny starosti, jedny peníze, jedny dluhy. Ale tady a jen tady, mezi mužem a ženou ve svazku manželském, obsahuje toto vyjádření: „jedno tělo“ i rozměr jedinečné lásky, jíž se milují ti dva spolu tak, jako s nikým jiným na světě. Apoštola Pavel pak k tomu „jednomu tělu“ dodá ještě „jednoho ducha“ a „jedno povolání“ a „jednu naději“ a jednu víru“ (Ef 4,4).
Možná nejlepší česky překlad který se drží originálu (iš a išša) vyjadřuje dnes jen pojmenování „manžel a manželka“. To není špatné, protože vzápětí bude řeč o manželství. Genesis 2:24 Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem. Nebo dá se překládat: jsou jedno tělo. Nejde však o popis prvního manželství, protože první muž žádného otce ani matku neměl, jako spíš o vztah muže a ženy v nadčasové perspektivě.
Co znamená hebrejské slovo přilnout? Zde není řečeno, že žena přilne k muži, ale že muž přilne do své ženě. Slovesem přilnout se obvykle popisuje prolnutí dvou kapalin. Vznikne směs, ze které už není možné jednu kapalinu od druhé oddělit, Takový charakter má spojení muže a ženy.
V bibli se ale mluví o ráji ještě někde jinde. V Novém zákoně, v příběhu Pána Ježíše kdy nabízí na velký pátek ráj umírajícímu zločinci vedle sebe na vedlejším kříži: Dnes budeš se mnou v ráji. Nedokážeme říci co popisně a předmětně tato slova znamenala. Víme jen to, že co oko nevidělo a ucho neslyšelo a co na rozum lidský nevstoupilo-to připravil Bůh těm, kteří ho milují. Co je jisté, je že Pán Ježíš svou obětí vrací předpoklady, abychom mohli znovu poznávat a zakoušet Boží ráj. Tak po zbytku Bible se dá mluvit o získaní ztraceného ráje. O to se zasloužil Pán Ježíš, který je cestou do ráje, pravdou o ráji, a život v ráji.