Česká rodina se podle studie za posledních padesát let dramaticky změnila. Ještě v šedesátých letech se 95 procent dětí rodilo v manželství. Dnes už je to jen něco málo přes 60 procent. Ostatní se rodí nesezdaným partnerům, nebo matkám samoživitelkám. Podobný trend odklonu od klasické rodiny je patrný ve všech evropských zemích.
Jiná studie nahání hrůzu prognózami, že jako Evropané vymřeme, protože se zde rodí stále méně dětí, zatímco přistěhovalci z jiných části země mají více dětí. Dne 30.8. 2011 vyšel na IDNES článek „Svatby by mohla nahradit registrace. Čechům se totiž do sňatků nechce“.
Pokud je rodina na ústupu, potom musíme bít na poplach, protože to je znamení odklonu od Božích řádů a přikázání, které nám Bůh dal. Pokud je rodina na ústupu, znamená to, že lidé ji nectí a nevidí v ní to, co Bůh vidí, a nerespektují Boží slovo a jeho řády. Z toho plyne, že přijímají jiné alternativy: místo manželství - „žití na hromádce“ , místo manželství mezi mužem a ženou - registrované partnerství apod. A my, jako církev, se musíme ptát, odkud pocházejí tyto alternativy? Čí je to hlas, který se i dnes snaží vnést stín a pochybnosti nad daným Božím slovem? Je to hlas nepřítele! On chce zničit vše to, co je dobré, co Bůh stvořil anebo ustanovil. A tak nalhává snad i lidem v církvi, že se můžou vzít „před Bohem“ a na úřad není potřeba jít a nějaký papír na to není potřeba. Je to skutečně tak?
Je zajímavé, že když se jedná o jiné papíry jako: diplomy, osvědčení, oprávnění, podílové listy, certifikáty a podobně, tak si jich umíme vážit. Když tyto papíry máme, jsou to pro nás „cenné papíry“, které nám umožňují různé výhody nebo přinášejí nejrůznější přednosti v různých oblastech života. Je vůbec oddací list ještě dnes k něčemu? Rozdíl je právě v tom, že k získání „jiných důležitých papírů“ se člověk musí zapotit, učit, studovat, poctivě pracovat a potom je získá, pokud je samozř. nezíská podvodem. Jiný velký rozdíl je v tom, že na silnici nepouštíme lidi řídit auta, dokud neabsolvovali autoškolu, která trvá několik měsíců, a potom teprve dostanou „papír“, který je k nějakému výkonu opravňuje. U manželství, kde se jedná také o život, smrt a budoucnost společnosti, už takto neuvažujeme. A tolik církevních představitelů žádnou přípravu na manželství a žádné předmanželské poradenství ani nedělá pod záminkou, že je to „odpovědností každého před Bohem“. A já se ptám: „A není to naše odpovědnost, pokud jsme v roli oddávajícího, abychom snoubence na manželství připravili, jak nejlépe umíme a můžeme?“ A tady si musíme jako církev zametat svůj vlastní práh: Vážíme si rodiny a manželství natolik, abychom se touto otázkou zabývali i před svatbou, vyučovali a připravili snoubence na to, co je nevyhnutelně čeká po svatbě? Je pro nás kazatele a ostatní kdo káží či vyučuji v církvi, rodina natolik důležitá, abychom o jejím fungování vyučovali Boží lid a kázali Boží pravdy a principy, které vedou k budování harmonických vztahů v rodině?
Udělejme vše proto, aby rodina v Kristově církvi byla posílena a budována. A zatím co v sekulární společnosti bude na ústupu kvůli neposlušnosti a hříchu, ať v církvi je svatá, vážená a na vzestupu.
- Nick Lica