| Při tolika "dobrých" věcech v ráji i jinde na zemi pouze jedna nebyla dobrá. "I řekl Hospodin Bůh: 'Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou'." (Gn 2,18). V těchto několika slovech nás Bůh poučil, že pro muže neexistuje žádná jiná náhrada, jiná alternativa ani žádná lepší družka než jeho manželka. Prázdnota, která původně vznikla tím, že z něj Bůh vzal "kost jeho kosti a tělo jeho těla", může být zaplněna pouze přítomností ženy. Protože část Adama posloužila ke stvoření Evy, žádný muž není bez své Evy kompletní.
Bůh dal pohlavnímu spojení v manželství téměř prvořadou důležitost. Ve výčtu základních poučení v knize Genesis čteme, že poté co Bůh řekl muži, aby se nenaučil zlu ze zkušenosti (Gn 2,17), hned zadruhé vysvětluje muži a ženě, jak se mají k sobě v manželství chovat: "Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem" (Gn 2,24). Bůh, když tvořil Evu, nejprve vyjmul ženu z muže. Teď však přikazuje, aby se znovu stali jedním tělem. V krátké poučné lekci ještě předtím, než se lidstvo setkalo s hříchem a jeho následkem - sobectvím, najdeme tři základní příkazy:
- Když se oženíme nebo vdáme, měli bychom se stát nezávislými na svých rodičích i rodičích svého druha. Máme se stát úplně závislými na svém partnerovi, který by měl uspokojit všechny naše potřeby.
- Za udržení manželství pohromadě je zodpovědný muž tím, že "přilne" ke své manželce. Přilnutí v tomto smyslu znamená, že se manželé nerozborně přimknou k sobě, až se jeden stane součástí druhého. Tak se má muž úplně odevzdat své ženě.
- Manželům se přikazuje spojit se dohromady při pohlavním aktu a stát se jedním tělem.
Ideální situace, kterou Bůh pro nás původně zamýšlel, je obsažena v blažených slovech: "Oba dva byli nazí, člověk i jeho žena, ale nestyděli se" (Gn 2,25). Adam a Eva se viděli takoví, jací skutečně byli - beze studu, zklamání nebo frustrace. Sexuální vztah, který pro ně Bůh připravil, jim přinášel požehnání společného života, jednotu a radost - a všimněte si, že to trvalo nějaký čas, než byl vydán příkaz, aby rodili děti (Gn 3,16).
Boží plán naší tělesné rozkoše se nikdy nezměnil, což si člověk uvědomí nejvíce tehdy, když uvažuje o tom, jak je "podivuhodně utvořen" (Ž 139,14). Když objevíme v našem těle tolik složitých detailů, které přinášejí velice intenzivní a nádherné tělesné pocity, jimiž mohou manželé potěšit jeden druhého, můžeme si být jisti, že Bůh měl v úmyslu, abychom v manželském spojení prožívali úplné uspokojení.
Někteří lidé se domnívají, že se pohlavní akt stal zavrženíhodnou činností, jakmile do světa vstoupil hřích. To však odporuje Bibli, protože základní Boží nařízení ohledně sexu v prvních kapitolách knihy Genesis opakuje Ježíš Kristus náboženským vůdcům své doby: "Od počátku stvoření Bůh učinil člověka jako muže a ženu, proto opustí muž svého otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo... A proto což Bůh spojil, člověk nerozlučuj!" (Mk 10,6-9, Mt 19,5-6). Ježíš vše ještě znovu zdůrazňuje v Markově evangeliu 10,10-11 a ještě více utvrzeny najdeme tyto příkazy v epištole Efezským 5,31.
Ve skutečnosti je manželský sexuální život v Písmu natolik vyzdvihován, že si začínáme uvědomovat, že nebyl míněn pouze jako nepřetržitá nádherná zkušenost pro manžele, ale že byl vytvořen také proto, aby nám ukázal něco ještě krásnějšího o Bohu a jeho vztahu k nám. V listu Efezským 5,31-32 je to definováno takto: "Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo. Je to velké tajemství, které vztahuji na Krista a na církev". Proto nám náležitě a láskyplně provedeným a oboustranně uspokojivým milostným aktem Bůh zjevuje velkou duchovní pravdu. Ukazuje na největší milostný příběh, o němž kdy člověk slyšel: jak Ježíš Kristus dal za nás sám sebe a jak je důvěrně spojen s církví (s těmi, kteří v Něho věří) a jak je všechny miluje. V tomto rámci může být sexuální vztah mezi dvěma aktivními křesťany stejně tak důvěrným společenstvím jako tělesnou rozkoší.
Tím se samozřejmě vysvětluje, proč je manželské spojení jediným způsobem, v němž může muž a žena opravdu s radostí prožívat veškeré smyslové bohatství, které pro ně Bůh připravil. Tento vztah je speciálně vytvořen k tomu, aby ukázal nekonečnou Boží lásku k lidem, a proto má k pohlavnímu styku docházet pouze v trvalém vztahu, v němž se oba partneři vzájemně obdarovávají. V jakémkoli krátkodobém vztahu jsou obě zainteresované strany o mnoho ošizeny.
Někteří lidé mají ze sexu nepříjemné pocity, protože jaksi ztotožňují sexuální touhu u lidí s rozmnožovacím pudem u zvířat. Měli by si uvědomit, že zvířata se rozmnožují instinktivně a že jejich motivace je čistě biologická. Člověk však při rozhodování o svém sexuálním vztahu používá rozum. Je jediným stvořením, které pohlavní styk prožívá celou svou osobností. Muž a žena jsou jedinými tvory, kteří jsou schopni získat duchovní jednotu a hlubší vzájemnou znalost díky tělesnému kontaktu. Všimněme si, jak jsou stvořena jejich těla. Dokonce i při samotném aktu si uvědomujeme, že se jedná o vztah dvou osobností, nikoli pouze těl, neboť není náhodou, že lidé jsou jedinými Božími stvořeními, která jsou při pohlavním styku k sobě obrácená tváří.
Bible podává svědectví, že stejně jako můžeme poznat Boha, můžeme pomocí manželského tělesného spojení poznat i svého manžela či manželku hlubším, vyšším a důvěrnějším způsobem. Poznání je termín používaný v bibli k definici našeho vztahu k Bohu. Je to však také termín používaný k vyjádření intimního spojení manžela a manželky: "Adam pak poznal Evu" (Gn 4,1). Když se Maria ptá, jak může otěhotnět, když je panna, říká: "Kterak se to stane, poněvadž já muže nepoznávám?" (L 1,34, kral. př.). V Matoušovi 1,25 se zase říká, že Josef "ji nepoznal", dokud neporodila Krista. Sexuální vztah nenabízí větší potěšení než toto poznání člověka, kterého milujeme. Jestliže pochopíme, že náš manželský vztah odráží pravdu o našem vztahu k Bohu, můžeme svobodněji než kdy předtím vyjádřit svou lásku manželovi či manželce pomocí dynamického prožitku pohlavního aktu.
|