"Lavička zamyšlení" je název krátkých čtení které vzníklo z touhy, abychom se záměrně zastavili na chvili, posadili a naslouchali Bohu. V tomto rychlém světě se potřebujeme pravidleně zastavit a "sednout na lavičku" a na chvíli se ztišit. Potřebujeme se naladit na Boží hlas, přemýšlet, číst a modlit se - proto tento název.
Tato zamyšlení smějí být použity jen s uvedením jména autora (Nick Lica) a zdroje (www.nicklica.com).
J 4:5-42 Láska překoná překážky
Ježíš musel projít Samařskem, protože ho tam vedla jeho láska. Byla to láska ke každému člověku. Věděl, že se tam setká s někým, kdo ho potřebuje. Abychom mohli šířit evangelium, potřebujeme překonat nejrůznější překážky a bariéry. Mezi Židy a Samařany panovalo nepřekonatelné nepřátelství. Jedno rabínské úsloví říká: "Kdo jí chléb Samařanů, je jako člověk, jenž jí maso psů." Ježíš porušil jakékoli společenské a náboženské normy a tradice. Víte proč to udělal? Protože evangelium je pro každého člověka, bez ohledu na to, jaké je národnosti, společenského postavení, a bez ohledu na hříchy, které spáchal v minulosti. Musíme být připraveni hovořit o této dobré zprávě kdykoli a kdekoli. Ježíš překonal všechny bariéry, aby mohl kázat o dobré zprávě, a ani my se nesmíme spokojit s čímkoli menším. Musíme se učit myslet více na ty, kteří nás potřebují, než na to, co řeknou ostatní. Mít více lásky k lidem!! Lásky, která překračuje hranice! Lidé mají skrze nás pocítit, že je Bůh miluje! Lidé okolo nás mají pocítit, že je Bůh přijímá takové, jací jsou, protože je tak přijímáme i my!!
„Láska je jak paklíč, kterým lze otevřít všechny dveře bližního.“ T. G. Hippel
1J 4,7-16 Zdroj a praxe lásky
Láska je nepochybně nejvíce nepochopené slovo ve světě. Náš svět svým sobeckým a mělkým pojetím lásky znetvořil a znehodnotil tuto hodnotu. Podle mínění mnoha lidí ve světě, láska způsobí, že se člověk cítí dobře, bez ohledu na morální zásady a ohled na druhého. To je však opak lásky – sobectví. Opravdová láska tryská z pramenů, které nejsou v nás, ale v Bohu. Taková láska je dávající, obětující a nepodmíněná. Ježíš Kristus je dokonalé zjevení Boží lásky k nám. Na kříži nás Bůh miloval na maximum. Kristus sám je také příkladem toho, co znamená milovat: vše co činil ve svém životě bylo motivováno láskou.
Start Angus zakladatel ACET v ČR popisuje praxi lásky takto: „Když Bůh mluví o lásce, říká, že to znamená chtít to nejlepší pro druhého. Láska není sobecká. Není zaměřená na sebe. Je starostlivá, ohleduplná a trpělivá. Láska se nechce nikoho a ničeho zmocnit, ani něco získat. Osvobozuje a dává. Považuje blaho druhého za důležitější než své. Zdá se, že to jde proti naší sobecké přirozenosti. Proto milovat není snadné. Je to jeden z hlavních úkolů života“.
„Láska je schodištěm, po němž se blížíme k Boží podobě.“ F. Schiller
1J 4,1-6 Duch pravdy a duch klamu
V tomto textu nám apoštol Jan dává určitý návod, jak rozpoznat Boží hlas. Podle těchto kriterií můžeme z Bible zkoumat, zda to, co slyšíme je od Boha nebo ne. Když k nám Duch Boží mluví, mluví přímo k naší mysli. On nepotřebuje projít naším sluchem, on k nám mluví přímo v myšlenkách, tam nás vyučuje, připomíná nám Boží pravdu, dává nám konkrétní vedení, pokyny, světlo a moudrost. Božímu hlasu Bible říká: vnuknutí. Ano, tak k nám mluví Duch svatý. Dává nám vhledy, inspiraci a vnuknutí. Pokud určité vnuknutí neprojde těmito biblickými kritérii, není od Boha.
1. Duch Boží vede vždycky k vyznání Ježíše Krista (4:2). Když mluví Duch svatý, oslavuje Ježíše Krista jako Boha a spasitele. Vyzná ho, dá nám ho poznat. Protože Bůh je láska, jeho řeč k nám je láskou motivována. Duch svatý je duch lásky. Ježíš řekl o duchu Svatému: „On mě oslaví“J 16:14.
2. Spadá to do učení Bible? (4:6). Odkud známe Boha? Především z Bible. Duch svatý dává jen taková vnuknutí, která jsou v souladu s Biblí. On si nemůže protiřečit. Jeho slova jsou a zůstanou věčná. Duch svatý nedosvědčuje naše myšlenky a názory, ale vždy dosvědčuje Boží slovo: kapitola a verš z Bible. Hodně lidí se dnes chlubí zkušenostmi, které jsou větší nebo jiné než to co je v Bibli, ale to je právě důkaz toho, že tyto věci nejsou z Ducha pravdy.Jan 8:47 „Kdo je z Boha, slyší Boží řeč.“
1J 3,18-24 – Tři důkazy opravdového spasení
Včera jsme si řekli, jak rozpoznáme Boží děti a dnes uvidíme tři důkazy našeho spasení. Jsou to také tři hlavní rysy této epištoly. Věřit v Krista je prvním znakem spasení (3:23). Skrze tuto víru jsme získali svobodný a přímý přístup k Bohu. Naše hříchy nám byli odpuštěny a „není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu“ Řím 8:1. Proto máme v Boží přítomnosti jistotu a pokoj, a také mu můžeme předkládat naše prosby s jistotou, že nás vyslyší.
Milovat druhé je druhý znak spasení (3:18,23). Láska, kterou má zde Jan na mysli, je více než pocit a slova. Galatským 5:6 "rozhodující je víra, která se uplatňuje láskou." Víra bez skutků lásky je mrtvá (Jk 2:17). Satan věří, ale nemá lásku. Ale víra, která se projevuje láskou – je rozhodující v životě i na věčnosti.
Poslouchat nebo zachovávat Boží přikázání je třetím znakem spasení (3:24). Poslušnost nás udržuje na cestě spasení a skrze ni zůstáváme v Bohu a Bůh v nás.
Poslušnost je projevem naší víry a lásky.
1J 3,4-17 – Děti Boží a děti ďáblovy
Možná se nám nelíbí tento název z 10. verše. Pro někoho je příliš provokativní a radikální. My dnes spíše užíváme věřící a nevěřící. Apoštol Jan to říká v tomto textu na rovinu. Děti Boží jsou ti, kteří se narodili z Boha (3:9), milují druhé (3:11,17) a konají spravedlivé skutky (3:12). Děti Satana žijí v hříchu (3:9), jsou plné nenávisti (3:15) a konají zlé skutky (3:12). Tento text neříká: Boží děti jsou dokonalé a bez hříchu, to by odporovalo první kap. verše 8-9.
Rozdíl mezi Božím dítětem a ďáblovým dítětem co se týká hříchu je, jak říká třetí verš: Boží dítě „usiluje o to, aby bylo čisté, jako On je čistý“. To je jeden z důkazů, že Boží dítě zůstává v Bohu. Je rozdíl mezi tím, když se někdo dopustí jednotlivého hříchu, nebo když trvale hřeší. Přísloví 24:16 popisuje také rozdíl mezi spravedlivým a svévolníkem: „Spravedlivý, i když sedmkrát padne, zase povstane, svévolníci zaklopýtnou a zle končí.“ Hřích je následek lhostejnosti a slepoty vůči Bohu (3:6). Boží děti tedy nejsou bez hříchu, nežijí však vědomě v hříchu. Bůh ve skutečnosti vidí náš boj s hříchem. Duchem svatým, modlitbou a Písmem můžeme zvítězit a hřešit méně. Ježíš je Boží Beránek, který snímá hříchy světa, vyznávejme své hříchy a přijměme jeho odpuštění.
„Každé Boží dítě by mělo být čím dál podobnější Božímu Synu.“