- Nick Lica
Žalmy 59:1 Pro předního zpěváka, jako: "Nevyhlazuj!" Davidův, pamětní zápis, když Saul dal střežit dům, aby ho usmrtil.
2 Vysvoboď mě od mých nepřátel, můj Bože, buď mi hradem proti útočníkům.
3 Vysvoboď mě od těch, kdo páchají ničemnosti, zachraň mě před těmi, kdo prolévají krev.
4 Hle, jak nástrahy mi strojí, mocní srocují se proti mně, ne snad pro nevěrnost nebo můj hřích, Hospodine,
5 sbíhají se, aby zakročili, ne však kvůli nepravosti. Vzbuď se, pojď mi vstříc a pohleď!
6 Hospodine, Bože zástupů, ty jsi Bůh Izraele. Procitni a ztrestej všechny pronárody, neměj slitování s nikým, kdo by věrolomně páchal ničemnosti.
7 K večeru se navracejí, skučí jako psi a pobíhají kolem města.
8 Hle, co chrlí jejich ústa! Mezi jejich rty jsou meče, že prý: "Kdo to slyší?"
9 Ty se jim však, Hospodine, směješ, všechny pronárody jsou ti k smíchu.
10 Moje sílo, budu se tě držet! Bůh je přece hrad můj nedobytný.
jak máme tomu rozumět, že Bůh se změje? NIkdo se proti němu se nemůže postavit. A když se někdo buďjedlotivec nebo národy ho vyzývá k soubojí, Boží reakce je že se směje. Jak hloupé to může být z Boží perspektivy abychom se k něčemu takovému odvážili! A přece lidé se odvažejí.... Apoštol Pavel řekl: 1 Korintským 1:25 Neboť bláznovství Boží je moudřejší než lidé a slabost Boží je silnější než lidé.
Večeře Páně je znamení tolika skutečností, požehnání a ale také zajímavých Boží přístupu v dějinách. Autor Philip Yancey to nazývá „Boží ironie. Večeře Páně a Boží ironie....jde to vůbec dohromady? Chci vám přestavit několik myšlenek z knihy „Dotknout se neviditelného Boha“ které mě vedli k tomuto zamyšlení.
Počínaje prvními kapitolami První Mojžíšovy a konče posledními kapitolami Zjevení, že v dějinách této planety působí dvě hlavní hnací síly. Za prvé, zlo se zmocňuje toho co je dobré, a plení to. Násilí a nespravedlnost by nás neměly překvapovat, protože patříme do doby, v níž vládne zlo. Dobrá zpráva ale je, Bůh naproti tomu uvolňuje proud moci, která může vyvážit to, co zlo zkazilo. Prozatím se Bůh rozhodl, že bude svoji moc uplatňovat prostřednictvím těch nejbeznadějnějších pěšáků. Pokud hrajete šachy, víte, že pěšáci jsou ti, kteří mají nejmenší hodnotu na šachovnici.
Důsledkem tohoto taktickému manévru se někdy může zdát, že Bůh bitvu prohrává. Ke konečnému vítězství dojde teprve tehdy, až Bůh v moci a slávě navždy ukončí panování zla.
Přijde den kdy jedna skupina sil přemůže druhou. Jako zářivý příslib tohoto dne máme Ježíšovo vzkříšení.
Boží ironii můžeme sledovat hodně často v Bibli.
Noe staví koráb 120 let daleko od moře,v nadějí že až bude potopa koráb ho zachrání. Lidé se mu smějí a považují ho za podivína. Kolik posměchu a ironie muselo být tam mezi řádky, které nejsou zaznamenané.
Další příběh je, když na jedné straně stojí faraón a mocný Egypt s nejsilnější armádou, na druhé straně národ Izraelských otroků, kteří jsou unavení a nemají žádné zbraně. Před nimi je moře a ze všech stran a zuřivá armáda. Jak jen dopadne tento příběh?
Na prosto klasika ve SZ je, když na jedné straně stojí Goliáš na druhé straně mládenec David který neví vůbec co je válka. Jak takový souboj může dopadnout? Vždyť je to vrchol ironie: všichni se smějí v čele s Goliášem. Čekali 40 dnů a Izrael pošle dítě proti obrovi? Není to k smíchu?
Mohl bych pokračovat, ale dokonce i poslední kniha Bible Zjevení popisuje poslední bitvu ve které nechybí ironie. V Zjevení proti sobě stojí velký zuřivý drak a na druhé straně klidný a nevinný beránek. Jak tento souboj dopadne? A právě vrcholem ironie vesmíru je, že kdo uvěřil v Krista zná poslední část příběhu. Ví jak dopadne a na počest toho slaví večeři Páně.
Samotná večeře Páně byla ustanovená ve chvíli kdy Ježíše čekala největší zkoušku života. Kdy prožíval největší zklamání. Co bychom my dělali? Co děláte když jste zklamání a nešťastní? „Pán Ježíš tu noc kdy byl zrazen vzal chléb, a vzdal díky.“ Petr si určitě myslel: tak toto dnes vítězství neskončí a tak možná leštil meč. Žalm 23 říká: „prostíráš mi stůl před zraky protivníků“ To se stalo v Getsemane. Protivníci měli blízko a Ježíš vzal chléb a vzdával díky.
To, že svrchovaný Bůh požívá špatné věci jako surovinu k vytvoření dobra, by nás také nemělo překvapovat. Bůh nezachránil svého syna před křížem, ale „ironicky“ skrze jeho smrt na kříži zachránil jiné. Při Kristově vtělení celou dobu nepozorovaně působil proud Boží moci, který dokáže osvobodit dobro z moci zla.
V životě lidí, kteří hledají Boha, není všechno okamžitě dobré, ale ze všeho se může stát dobro. Když velmistr hraje s šachovým amatérem, je vítězství jisté bez ohledu na to, jak to v kteroukoli danou chvíli na šachovnici vypadá.
Večeře Páně je zatím stolem připraveným pro nás před zrakem protivníka, který zuří. My se ale nemáme bát. Přece víme jak to dopadlo v minulosti s ním. Noe byl zachráněn v korábu. Bůh otevřel cestu přes moře. David jednou ranou porazil Goliáše. A víme jak dopadne i v budoucnosti: beránek, který snímá hříchy světa zvítězil nad drakem. Bůh přemáhá zlo dobrem, nenávist láskou, a smrt vzkříšením.
Chvála jemu za to!