Silný jako tenkrát
Jozue 14:10 Nuže hle, Hospodin mě uchoval naživu, jak přislíbil. Čtyřicet pět let uplynulo od chvíle, co Hospodin takto promluvil k Mojžíšovi, když Izrael putoval pouští. A hle, je mi už osmdesát pět let.
11 Ale ještě dnes jsem právě tak silný jako tenkrát, když mě Mojžíš vyslal. Moje síla je dnes stejná, jako byla tehdy, abych bojoval a vycházel a vcházel. 12 Nuže, dej mi to pohoří, o němž mluvil onoho dne Hospodin. Slyšel jsi přece v onen den, že jsou tam Anákovci a velká opevněná města. Snad bude Hospodin se mnou a podaří se mi podrobit si je, jak mluvil Hospodin."
Silný jako tenkrát! Káleb byl jiného ducha nejen v mládí ale i ve stáří. Byl plný vitality, nadšení a vnitřní síly. A co ve stáři chtěl? Důchod, klid a ať slouží i jiní, já už jsem udělal dost.
Zde vidíme Káleba´po čtyřiceti letech na poušti a dalších pěti letech bojů. Stojí na stejné křižovatce, vidí stejná opevněná města
Anákovců, jako když byl vyslán coby mladý zvěd Mojžíšem. Je mu osmdesát pět let a přesto neztratil nejen nic ze svých sil, ale ani nic ze zaslíbení, která dostal,ale která přesto ještě musí být vybojována. Nejsou to zaslíbení, která jej nebudou nic stát,ale zaslíbení, která neopustil ani po desítkách let. A Káleb získává Chebrón pro sebe a své potomky, kteří na tomto území zůstanou až do babylonského exilu.
Káleb nás musí fascinovat svou vitalitou a sílou a svěžestí. On ale byl takový i v mládí což nám napovídá o jeho charakteru a vztahu s Bohem, který měl. Bůh, který Káleba zachoval při životě, zatímco všichni jeho vrstevníci zemřeli na poušti většinou přirozenou smrtí, mu dal také dostatek síly, aby mohl dokončit dílo, které pro něj připravil.
Je bláznivé si myslet, že starší lidé se už nemohou učit; schopnost učit se, se neopotřebovává. Když slunce zapadne, vyjdou hvězdy – takže můžeme nejvíce zářit v závěrečných kapitolách svého života.
Stáří naplněné zkušenostmi a hloubkou prožitého vztahu a života s Bohem je jednou z největších a nejvýmluvnějších důkazů Boží existence. Modlitby těch, kdo celý život prožili ve věrnosti a oddanosti Bohu mají většinou zcela jiný rozměr a váhu. Proto potřebujeme i Káleby osmdesátileté a
devadesátileté. S odvahou dokončit své poslání a inspirovat další.
Ve službě Boží, na Boží vinici, v Kristově církvi nejsi zařazen na druhou neužitečnou kolej kvůli věku, ba naopak se posuneš na další úroveň služby určené v daném věku.
Jeden z dnešních světoznámých Kálebů je Americký evangelista Billy Graham, který před několika týdny vydal krátce před svými 93 narozeninami, svojí 30. knihu. V ní pod titulem „Na cestě k domovu“ se vyrovnává se smyslem stáří a píše: „Celý život jsem byl vyučován, jak mám jako křesťan zemřít, ale nikdo mě neučil jak mám žít v posledních letech života. Nikdo tě nepřipraví na osamělost, utrpení, a zármutek ze ztráty milovaného partnera. Bůh ale má svůj záměr proč nás tady na zemí ještě nechá, jinak by nás vzal do nebe mnohem dříve. Nejcennější dědictví pro děti a vnuky nejsou peníze či materiální statky nýbrž „charakter a víra“. Přesně to můžeme říci o Kálebovi, že zanechal po sobě dědictví zbožného charakteru a živé víry v akci.
Není po všem, dokud Bůh neřekne, že je po všem, a pokud On „tak neřekl“, pak žij každý okamžik co nejplněji! „Čím starší housle, tím lepší tón“, proto vezmi svůj smyčec a hraj. Když někdo řekl osmdesáti devítileté básnířce Dorothy Duncan, že prožila „plný život“, ostře odpověděla: „Neopovažujte se zasouvat mě do minulosti!“ Pokud nejsi příliš starý na to, aby ses učil a pokud jsi neztratil své nadšení, pak ještě „v šedinách můžeš nést plody“. Je to na tobě. Pokud můžeš dýchat, modli se! Pokud můžeš mluvit, povzbuzuj druhé! Pokud jsi schopen vzpomínat, sdílej se o svou moudrost. Vzpomínáš na stvoření? Je úžasné, co Bůh může udělat v pouhém jednom dni. Proto Mu dej všechny dny, které ti zbývají. A také věř: Žalmy 92:14 Ti, kdo v domě Hospodinově jsou zasazeni, kdo rostou v nádvořích našeho Boha, 15 ještě v šedinách ponesou plody, zůstanou statní a svěží,16 aby hlásali, že Hospodin je přímý.
NL